Kolem roku 1890 žilo v Praze zhruba 182 000 obyvatel. Královské hlavní město se soustředilo kolem historického centra a Vltavy, roku 1883 se připojil Vyšehrad a roku 1884 Holešovice-Bubny, první moderní průmyslová čtvrť. Přes Holešovice vedla železnice do Drážďan, fungoval tu přístav a díky úpravě řečiště Vltavy zde v roce 1890 vzniklo dlouhé Holešovické nábřeží a později zimní obchodní přístav. 

Rozvíjející se velkoměsto mělo jiné nároky na hygienu než malé obce a pro zabránění šíření nemocí bylo třeba zajistit dohled nad živými zvířaty a prodejem potravin. Zemský zákon z roku 1889 umožnil zavést v Praze tzv. jateční nucenost. Místo mnoha menších soukromých porážek na dvorech nebo v masných krámech na okrajích města měl vzniknout jeden kontrolovaný areál, kde bylo možné soustředit porážku zvířat i veterinární kontrolu masa.

A ten se objevil právě v nedávno připojených Holešovicích-Bubnech. Dobrá dopravní dostupnost, blízkost hlavního města a zároveň dostatečná izolovanost kvůli hygieně, přístup k vodě a rozlehlý pozemek stranou husté zástavby vedl radní k rozhodnutí postavit právě zde jatka živých zvířat spojená s tržnicí. „Vanuly zde příznivé větry od západu na východ, tedy od města,“ popisuje Kristian Mejstřík, zakladatel zážitkové průvodcovské agentury Prague Local Friends, který organizuje pravidelné komentované vycházky po areálu Holešovické tržnice i po Praze. 

Areál o rozloze 450 × 250 m s 41 budovami vznikl podle projektu Jateční kanceláře pod vedením městského inženýra Josefa Srdínka. Ten zvolil tehdy oblíbený historizující styl neorenesance, který odrážel národního ducha i bohatství města. Průmyslovější ráz mu dodala kombinace režného zdiva a světlé omítky. Ústřední jatka a dobytčí trh královského hlavního města Prahy se začal stavět v březnu 1893 a už v létě 1895 se zde obchodovalo. Návštěvníci přicházeli z Bubenského nábřeží a procházeli bránou, kterou střežila sousoší s býky – alegorie chovu či trhu a jatek od Čeňka Vosmíka a Bohuslava Schnircha.

Uprostřed stojí budova původní vrátnice (dnes Papelote a infocentrum Holešovické tržnice), symetricky nalevo od ní původní dům pro zaměstnance tržnice a napravo od ní stál dům pro zaměstnance jatek. Původně budovy a zeď pokračovaly rovně dál, ale dnes tvoří oblouk kvůli posunu koryta Vltavy ve 20. letech 20. století, další úpravy proběhly v 50. letech.

Hned v rohu u východní a jižní zdi stál nucený výsek, v budově 24 a protější byly chlévy hovězího dobytka. Nahoře byla uskladněná píce a krmivo. Některé chlévy byly víceúrovňové a v suterénu později vznikly kryty. Samostatné chlévy, stáje, jatka, chladírny a tržnice měly všechny druhy zvířat – hovězí, vepřové, koňské, skopové a drobné zvířectvo. Dobytek a maso se prodávalo v tržnicích, které se stavěly na půdorysu baziliky s vysokými stropy. Poznali jste je podle hlavy vepře, ovce a krávy v průčelí. Dnes je dochovaná jen hlava krávy. 

Písmena DAMP nad dveřmi u budovy se sochou Merkura označují Dobytčí a masnou pokladnu, kde se platily daně. „Administrativa sídlila v budově dnešní restaurace Trang An. Tady se nacházel byt a kancelář veterináře a vedení tržnice,“ popisuje Kristian Mejstřík. Ve středu tržnice fungovaly specializované obchody – nožířství, provaznictví… Na kraji, v dnešní dřevěné budově, bývala sušárna kůží, v hale 26 dršťkárna a střevárna. Zvířata se tu zpracovala celá, dokonce se z krve extrahoval hemoglobin a obsah odpadních jímek správa jatek prodávala, případně darovala dobročinným organizacím k hnojení.

„Provoz se odehrával v oddělených objektech podle jejich funkce a celý areál byl navržen tak, aby se dobytek, maso i lidé mohli pohybovat co nejefektivněji. Fungoval jako město ve městě, měl železniční vlečku napojenou na nádraží Praha-Bubny, vlastní vodovod i kanalizaci, strojovnu i výrobnu elektrické energie,“ doplňuje Kristian Mejstřík. Široké ulice umožňovaly proudění vzduchu, což mělo minimalizovat zápach. Projekt počítal i se zvláštním provozem pro košer porážku. 

„Největší rozvoj nastal ve 30. letech, kdy zde pracovalo až 1500 zaměstnanců. Kapacita tržnice dosahovala 6500 dobytka, převážně hovězího a vepřového, ale poráželi se tu i koně, osli, ovce, kozy a telata,“ vypráví Kristian Mejstřík. Jatka se modernizovala, rozšířily se mrazírny a chladírny. Do roku 1983 jste si zde mohli koupit maso, kosti, kůže, ale i živá zvířata. Po téměř sto letech se jatka přesunula na nový okraj Prahy – do Písnice a do Čakovic, v areálu vznikla tržnice a postupně začal chátrat. Roku 1993 se stal kulturní památkou, což však nezabránilo využívání různými firmami bez nutných oprav. Roku 2019 ho získalo zpět hlavní město, které jej pronajalo společnosti Výstaviště a. s., které začalo s jeho obnovou a proměnou na kulturní hot spot s komunitním charakterem. A soudě dle rostoucí obliby a počtu akcí se jí to daří.

Foto: Hiep Ha Le, Bursa Open Days

Nepřehlédnutelnou dominantou Holešovické tržnice je vodárenská věž. Využívala vlastní studnu a kvůli nedostatku vody v 20. letech byla připojena na káranský vodovod. Prohlédnout si můžete krásný městský znak ve zlatém rámu. Zatímco do věže se podíváte jen při komentované prohlídce s Kristianem Mejstříkem, Bursa se pod hlavičkou společnosti Zátiší brzy otevře. Více než dvouletá rekonstrukce jí vrátila někdejší neorenesanční vzhled. Hospodský sál lemovaly znaky měst, s kterými tehdejší jatka obchodovala. Bursa nebyla tržnicí, ale obchodní a společenské centrum. Fungovala v ní řeznicko-uzenářská banka, masná burza, dobytčí a masná pokladna, pošta, telegraf, hostinec a byt hostinského. Dnes se sem zase vrací točené pivo a masné speciality.