Tato otázka se velmi často objevuje v kontextu školních jídelen, kde se děti v rámci školních obědů pravidelně setkávají s touto klasickou přílohou. Mezi lidmi totiž stále ještě přežívá určitá obava, že do zdravého jídelníčku knedlík v žádném případě nepatří.

Když se ale podíváme na složení tradičního houskového knedlíku, zjistíme, že jeho hlavními složkami jsou mouka, houska, voda nebo mléko, sůl, vejce a droždí. Z nutričního hlediska se tedy jedná převážně o zdroj sacharidů s nízkým obsahem vlákniny, což je ale jakákoliv necelozrnná příloha, například bílá rýže nebo klasický kuskus a těstoviny. Knedlík navíc ve svém složení obsahuje mléko a vejce, což mu ještě přidává na obsahu bílkovin a pokud při jeho přípravě zvolíte místo obyčejné mouky celozrnnou, zvýšíte tím i obsah vlákniny.

Vláknina je důležitá v jídelníčku jak dětí, tak dospělých. U dětí bychom tedy také měli myslet na pravidelný přísun zeleniny, ovoce, luštěnin a různých obilovin, které vlákninu obsahují. Nicméně to neznamená, že by příloha bez vlákniny byla automaticky špatná. Děti mají méně vyvinutý trávicí trakt a mají současně větší potřebu energie na svůj růst a vývoj. Proto by jim příliš vysoké množství vlákniny nemuselo dělat dobře na trávení a mohlo by jejich energetický příjem snížit. Je tedy v pořádku přílohy bohaté na vlákninu střídat s těmi, které příliš vlákniny nemají. Pokud mají navíc nějaké oblíbené sportovní aktivity, potřebují také určité množství dobře stravitelných potravin, který rychleji dodá zdroj energie v podobě sacharidů. A mezi ně se může mimo zmíněné bílé rýže, těstovin, hodit také světlé pečivo a nebo knedlík.

Je také důležité mít na paměti, že klíčovou roli ve výživě dětí hraje celková skladba jídelníčku a kombinace různých potravin. Například kombinace knedlíku se zeleninovou (např. rajskou) omáčkou a libovým masem může vytvořit vyvážený oběd, který bude zdrojem nejen sacharidů, ale také potřebných bílkovin, tuku a vlákniny. Nevhodná nemusí být ani porce svíčkové, které není přehnaně tučná a slaná, ale obsahuje dostatek rozmixované zeleniny. Vyváženou rychlou večeří mohou být jednou za čas třeba i knedlíky s vajíčkem.

Na druhou stranu, pokud je knedlík podáván například s tučným vepřovým masem a přesoleným omastkem, stává se tento pokrm rázem jídlem bohatým na tuk a také velkým zdrojem soli. Takové jídlo není vhodné zařazovat příliš často do jídelníčku nejen dětí, ale ani dospělých. Vysoký příjem tuku a soli může totiž přispět k rozvoji různých onemocnění, jako je například obezita, vysoký krevní tlak a další zdravotní problémy.

V praxi je tedy důležité nejen sledovat, co konkrétně děti jedí, ale také s čím jsou jednotlivé potraviny kombinovány a jak často jsou zařazeny. Rodiče i školní jídelny by měly dbát na to, aby byl jídelníček dětí co nejpestřejší a vyvážený. To znamená zahrnovat různé zdroje bílkovin, střídat různé přílohy, volit primárně vhodné tuky, zařazovat zeleninu a ovoce. Knedlík může být klidně součástí tohoto jídelníčku, ačkoli jeho denní konzumace s tučnou omáčkou a tučným masem by samozřejmě vhodná nebyla. 

Důležité je také učit děti zdravým stravovacím návykům a vysvětlovat jim, proč je důležité jíst pestře a vyváženě. Výchova ke zdravému stravování začíná doma a pokračuje i ve škole, kde děti získávají své první zkušenosti. Praktickým příkladem může být zapojení dětí do přípravy jídla, kde se mohou učit základní užitečné informace o různých potravinách. Velice důležité je ale budovat u dětí dlouhodobě zdravý vztah k jídlu a nevzbuzovat zbytečný strach z některých potravin.