Na svůj první kontakt se společností si vzpomíná velmi dobře. Na pracovní pohovor ji přivedla její nejlepší kamarádka Táňa, která už tehdy v Zátiší group pracovala. „Dá se říct, že mě sem přitáhla právě ona. Přestože už před časem ze Zátiší odešla, dodnes se vídáme a stále jsme si velmi blízké.“

Ani první pracovní den nebyl pro Markétu jednoduchý. Dostala do ruky menu a postavili ji před vchod. Jejím úkolem bylo oslovovat kolemjdoucí a zvát je dovnitř. „Tak se to tehdy dělávalo. Nebylo to vůbec snadné.“ V té době ještě Mlýnec neexistoval v podobě, v jaké ho známe dnes. Na jeho místě fungoval Corona Bar, latinskoamerický bar, restaurace a diskotéka. Atmosféra podniku byla od dnešního elegantního Mlýnce velmi odlišná.

Markéta postupně zažila celou jeho proměnu. Měnil se koncept, interiér, vedení i složení týmu. „Každé období mělo trochu jinou atmosféru. Každý nový tým a každý manažer přinesli podniku vlastní energii. Nejvýrazněji proto vnímám právě změny lidí.“ Jedna věc podle ní zůstává stejná. Mlýnec se nikdy nepřestal vyvíjet. Reaguje na svou dobu, proměňuje se a stále hledá nové cesty, jak se posunout dál.

Téměř třicet let v jednom podniku rozhodně neznamená třicet let stejné práce. Markéta se během svého působení musela přizpůsobovat novým požadavkům, technologiím i měnícím se očekáváním hostů.

Právě technologie pro ni představovaly jednu z největších osobních výzev. „Když jsem nastupovala, používaly se klasické telefony a objednávky se posílaly faxem. Dnešní generace na recepci už možná ani neví, co fax je.“

Postupně přišly počítače, nové rezervační systémy, aplikace a dnes také umělá inteligence. Markéta přiznává, že změny sama příliš nevyhledává. Práce v Mlýnci ji ale naučila, že není možné zůstat stát na místě. „Díky tomu, že se podnik stále vyvíjí, se učím nové věci a zdokonaluji se. Náš manažer Pavel Štěpánek mě motivuje, abych nové nástroje zkoušela a posouvala se dál.“ Vystoupit z komfortní zóny nemusí být vždy příjemné. Když ale člověk novému nástroji porozumí, často zjistí, že mu může každodenní práci výrazně usnadnit.

Markéta nastoupila do Zátiší v roce 1997 jako hosteska v Corona Baru. Po jeho proměně pokračovala na stejné pozici v restauraci Mlýnec. Později odešla na mateřskou dovolenou a následně se do podniku vrátila. Postupně přebírala větší odpovědnost a dnes působí jako Guest Relations Manager. Vede tým recepce a stará se především o skupinové rezervace a větší společenské události. Patří mezi ně gala večeře, svatby, firemní večírky, obchodní večeře, promoce a další eventy.

Mlýnec se však nestal jen místem její profesní kariéry. Seznámila se zde také se svým budoucím manželem, kuchařem Josefem Soukalem. „Ze začátku jsme se vůbec nemuseli. Jak se ale říká, protiklady se přitahují.“ Dnes spolu mají dvě děti. Josef se později přesunul do divize Fresh & Tasty a nyní působí v City Canteen.

Práce v gastronomii přinesla Markétě také mnoho přátelství. Ráda vzpomíná na teambuildingy, vánoční večírky, společné výlety a sportovní akce, při kterých se kolegové mohli poznat i mimo běžný provoz. „Za tu dobu jsem získala mnoho přátel, známých a bývalých kolegů. Dnes pracují v nejrůznějších podnicích a stále se navštěvujeme, někdy i s celými týmy.“

Téměř třicet let v gastronomii přirozeně přineslo i náročné chvíle. Na jednu z nich Markéta dodnes nezapomněla. „Jeden ze zastupujících manažerů na mě asi třetí den svého působení zvýšil hlas takovým způsobem, že jsem se rozbrečela a chtěla skončit. Nakonec jsem ale zůstala a příští rok to bude už třicet let.“

K nejnáročnějším částem její práce patří také organizace svateb. Každá z nich vyžaduje velkou přesnost a pozornost věnovanou i těm nejmenším detailům. Řeší se harmonogram, tiskoviny, menu, rozmístění hostů i drobné úpravy, kterých si ostatní možná ani nevšimnou. Pro novomanžele jde o jeden z nejdůležitějších dnů v životě, a proto je pochopitelné, že chtějí mít všechno dokonalé.

Host přichází do připravené restaurace, usadí se k prostřenému stolu a očekává, že všechno bude fungovat přirozeně a bez zaváhání. Velká část práce, která vytváří výsledný zážitek, ale probíhá mimo jeho pozornost. Restaurace se může během jediného dne několikrát úplně proměnit. Po ranní firemní akci se připravuje polední provoz a poté například gala večeře nebo jiná velká událost. Přestavují se stoly, mění se uspořádání prostoru a kuchyně chystá vše potřebné pro další část dne. Někteří zaměstnanci přicházejí už časně ráno, aby bylo při příchodu hostů všechno připravené. „Host vidí až hotový výsledek. Za ním se ale skrývají hodiny příprav a práce celého týmu.“ Při obsluze velkých skupin má každý člen týmu jasně určenou úlohu. Jednotlivé kroky na sebe musí přesně navazovat, aby byla všechna jídla připravena a odservírována ve správný čas. Právě sehranost celého týmu je podle Markéty jednou z nejdůležitějších součástí zážitku hosta, přestože si jí často ani nevšimne.

Práce v gastronomii Markétu naučila, že každý člověk je jiný. Hosté přicházejí s různými očekáváními, náladami a představami. Jediný správný způsob komunikace proto neexistuje. „Když je člověk k hostům milý, snaží se jim porozumět a opravdu je poslouchá, často se změní i jejich přístup. Nejdůležitější je naslouchat, naslouchat a znovu naslouchat.“ Lidský kontakt bude podle ní zásadní i pro budoucnost gastronomie. Základem zůstane dobré jídlo, kvalitní servis a prostředí, ve kterém se hosté i zaměstnanci cítí příjemně. „Nejlepší atmosféra vzniká ve chvíli, kdy se hosté i personál chovají k sobě s respektem.“

Markéta si nemyslí, že by lidskou obsluhu mohli zcela nahradit roboti. Technologie mohou provozům pomáhat a usnadňovat práci, hosté ale stále chtějí být v kontaktu s lidmi. Větší otázkou podle ní je, kolik zaměstnanců si gastronomii zvolí jako dlouhodobou profesní cestu. Mnozí ji dnes vnímají hlavně jako práci při studiu a později odcházejí do jiných oborů. O to důležitější budou lidé, kteří se rozhodnou v pohostinství zůstat a dál se v něm rozvíjet.

Největší hrdost Markéta cítí při pohledu na současný tým Mlýnce. Oceňuje jeho každodenní práci i snahu restaurace stále se zlepšovat. Servis se posouvá, šéfkuchař Láďa Vaníček zkouší nové úpravy jídel, tým pracuje s moderními technologiemi a průběžně se proměňuje také interiér a design restaurace. „Nestagnujeme a neusínáme na vavřínech. Pořád hledáme možnosti, jak být lepší.“

Velkou zásluhu na tomto tempu má podle ní manažer Pavel Štěpánek, který tým motivuje a vede k tomu, aby se nebál změn ani nových postupů. Podobnou energii přeje Markéta celému Zátiší i do dalších let. „Přeji Zátiší, aby bylo i nadále úspěšné, aby se rozrůstalo a vznikaly další nové restaurace. Především mu ale přeji, aby v něm stále pracovali příjemní lidé, kteří svou práci dělají s radostí a navštěvovali nás ještě milejší lidé :).“