Když se Láďa s Michalem před téměř dvaceti lety potkali v kuchyni pražského hotelu Le Palais, nebyli ještě šéfkuchaři ani jména známá z gastronomických průvodců. Byli jednoduše nejmladší členové týmu, kteří od zkušenějších kolegů dostávali pořádně zabrat.

V kuchyni tehdy fungovalo nepsané pravidlo: dokud nemáš hotovo, nikam nejdeš. Tito junioři měli naloženo dost a navzájem si pomáhali. Z praktického spojenectví dvou kuchařů se rychle stalo přátelství, které se neomezovalo na pracovní směny. Společně chodili na hokej, do baru a trávili spolu prakticky všechen volný čas.

Právě Michal pak sehrál důležitou roli i v Láďově další profesní cestě. Když pracoval ve V Zátiší, přivedl svého kamaráda do Zátiší Group. Díky němu se Láďa Vaníček dostal do Mlýnce, s nímž je spojený od roku 2014. V kuchyni tam postupně prošel jednotlivými pozicemi až k té dnešní, šéfkuchařské.
 

Jejich kariéry se mezitím vydaly různými směry. Michal Húsek zamířil mimo jiné do Ateliéru Kalina, kde dostal první velkou příležitost vést kuchyni jako šéfkuchař, a později do Špindlerova Mlýna. Dnes jako Executive Chef zastřešuje gastronomii restaurací Savoya a Soyka v hotelech sítě Asten Hotels. Láďa zůstal v Mlýnci a postupně si v něm vybudoval vlastní rukopis. Restaurace je dnes zařazená v Michelin Guide a má tři čepice v průvodci Gault & Millau. Savoya i Soyka se rovněž objevily v Michelin Guide a Gault & Millau, Michal navíc v roce 2025 získal ocenění Restauratér roku.

Důležitější než seznam ocenění je ale pro tentokrát něco jiného: po letech se setkají bok po boku ve společné kuchyni.

Nápad byl poměrně prostý. Láďa s Michalem si chtěli znovu „spolu zavařit“ a strávit společný čas tam, kde jejich přátelství kdysi začalo, v kuchyni. Michal k tomu s humorem jemu vlastním dodává, že “na další společné vaření čekal dlouho, jen bylo potřeba vydržet, až z Ládi bude vycházející superstar české gastro scény.“

Výsledkem je jediná společná večeře s názvem Dva přátelé, jedna kuchyně: Láďa Vaníček v Savoyi, která se uskuteční 19. září ve Špindlerově Mlýně.

Nemá ale jít o souboj dvou šéfkuchařů ani o večer, během kterého by se snažili jeden druhého překonat. Spíš o setkání dvou lidí se společným začátkem, jejichž kuchyně se za dvě desetiletí přirozeně rozešly vlastním směrem.

Dobře to vystihnou už první sousta. Hosté dostanou dva amuse bouche, jeden připraví Michal, druhý Láďa. Bez informace, který je čí. Můžou tak sami hádat, zda v daném soustu poznají rukopis jednoho, nebo druhého.

U Láďovy části menu přitom není cílem vymýšlet něco speciálního jen proto, že se vaří mimo Prahu. “Do Krkonoš chceme přivézt jídla, která dnes patří mezi největší stálice Mlýnce,” sám popisuje. Vedle pečiva s máslem a vlastního amuse bouche tak připraví například zauzený hovězí tatarák s majonézou z fermentovaných hub, černým rybízem, topinamburem a brioškou.

Následovat bude telecí filet mignon v trojobalu s pyré z dýňových semínek, kedlubnou, droždím a morkovou omáčkou. Na sladký závěr Mlýnec zařadí kombinaci miso čokolády, třešní, yuzu a pistácií.

Michal Húsek svou polovinu menu staví jinak: výrazněji ji váže na Krkonoše, sezonu a místní suroviny. Jedním z jeho typických jídel je tarhoňa, jejíž podoba se průběžně mění podle ročního období. Pro zářijovou večeři vznikne ve verzi Tarhoňa & lečo, Maršovská klobása, rajče, paprika, žloutek.

Druhým chodem bude candát, brokolice, toustový chléb a uzená omáčka s kaviárem ze sóji. Ryba pochází z podkrkonošského Kořenova. Ještě před dezertem přijde malé „práskací“ překvapení, které má vyčistit chuť a připravit hosty na poslední chod. Jeho podobu si ale oba kuchaři zatím nechávají pro sebe.

V jednom společném menu se tak spojí dva různé rukopisy. Na jedné straně nejoblíbenější stálice Mlýnce, které Láďa veze z Prahy do hor přesně tak, jak je znají jeho hosté. Na druhé Michalova kuchyně pevněji zasazená do Krkonoš a okolní krajiny.

Ve finále jsou to pořád ti dva mladí kuchaři z Le Palais, kteří si kdysi po směně pomáhali, aby mohli odejít z kuchyně společně. Při tomto speciálním večeru se ale nikam spěchat nebude.