Restauraci na Novotného lávce u paty Karlova mostu otevřel Sanjiv Suri v roce 2000 jako sesterský podnik oblíbené luxusní restaurace V Zátiší. Tři salonky však zdaleka nestačily poptávce hostů, a tak se zakladatel společnosti Zátiší Group poohlížel po novém vhodném místě. Rozlehlé přízemí v řadě domů nad Vltavou na dohled Pražského hradu byl ideální. Od středověku tu stával mlýn, který dal restauraci Mlýnec i název.

České menu se zde objevilo až později, první šéfkuchař Marek Purkart představil nejprve oblíbené mezinárodní pokrmy z prvotřídních surovin. Milovali je turisté, Pražané i expati a Mlýnec se rychle prosadil v sílící konkurenci nových restaurací v centru města.

V srpnu 2002 celý prostor zaplavila rozvodněná Vltava. Mlýnec prošel kompletní rekonstrukcí a ohromil nejen elegantním interiérem, ale především novým konceptem fusion cuisine. Na talíři se potkávaly suroviny z různých částí světa upravované technikami z různých kuchyní. Asijské vlivy, zejména japonská preciznost, důraz na detail, špičkové zpracování syrových ryb a používání bylinek působilo začátkem milénia jako zjevení.
V roce 2010 nastoupil na pozici manažera restaurace Pavel Štěpánek a společně s šéfkuchařem Markem Purkartem se rozhodl ukázat světu výjimečnost české kuchyně. Vznikl tak třeba telecí filet mignon v trojobalu, který dodnes patří mezi nejoblíbenější pokrmy. Není to ale žádná nuda, precizní základ zůstává, variuje podávání podle sezony.

Nový šéfkuchař Marek Šáda českou kuchyni odlehčil a vystřelil ji tak do gastronomického nebe. Tradiční české pokrmy připravil moderními kuchařskými postupy, čímž zdůraznil chuť a texturu jednotlivých surovin. Pečlivě si je vybral především od lokálních farmářů a pozornost tak obrátil na jejich původ. Prosazoval jejich kompletní zpracování a využití do posledního kousku. Hosté s chutí objevovali tradiční českou kuchyni v novodobém pojetí, protože pokrmy byly lehké, mnohovrstevnaté, vizuálně atraktivní a chuťově překvapivé. Hitem se stal zauzený tatarák z telecího masa, filet mignon a prvotřídní americké steaky. Ty se drží mezi nejoblíbenějšími jídly dodnes.

Nejprve musel Láďa Vaníček přesvědčit lidi k návratu do gastronomie. Teď má stabilní tým na každou směnu a pochvaluje si, že tu pracují lidé, které to baví, chtějí se v oboru vzdělávat a mohou se na sebe spolehnout. „Dobrá nálada se promítá do atmosféry restaurace a hosté ji cítí,“ míní Láďa Vaníček. Na vaření miluje kreativitu a nekonečnou inspiraci. Rád vymýšlí nová jídla, ale největší radost má z toho, když vidí, že hostům chutná a jsou příjemně překvapení. „Vymyslet lze cokoliv, uvařit téměř také, ale ve výsledku je to vždy host, který je buď spokojen, nebo ne. Velká část hostů k nám chodí na jistotu, mají představu, co si chtějí dát, mají svá oblíbená jídla. Proto na menu už přes deset let zůstává telecí tatarák, telecí řízek a hovězí steak. Chci je ale překvapit něčím, co nečekají. I proto obměňujeme menu každý měsíc, vycházíme z momentální sezony a úrody našich farmářů, vybíráme si zajímavé suroviny,“ popisuje Láďa Vaníček svou filozofii.

Jeho vášeň pro experimentování se projevuje i v neúnavném hledání nových farmářů, pěstitelů a dodavatelů a také v maximálním zpracování surovin. Neustále se vzdělává v nových postupech a ihned je aplikuje v kuchyni. V létě se tu tak naplno pustili do fermentace zeleniny, zkoušeli domácí tempeh i ocet. Skrojky parmazánu nechávali na zpracování na sýrový garum a používali ho na zvýraznění chuti omáček či rizota. Hlavní barman Macel Jinoch přišel s nápadem zpracovat vymačkané a zbylé nakrájené citrusy na citrusový likér, který si tu můžete dát jako aperitiv nebo ve třech signature drincích.

Restaurace Mlýnec vyniká nádherným interiérem s výhledem na Vltavu a Karlův most, vytříbeným servisem, příjemnou atmosférou a inovativní gastronomií. Každý pokrm je promyšlený do posledního detailu, od výběru těch nejlepších a pokud možno lokálních surovin, přes zpracování tak, aby každá naplno projevila svůj charakter a zároveň harmonicky obohatila ostatní, až po vizuální zpracování s často překvapivým detailem. Základ menu tvoří sezonní suroviny. Doplňují je sladkovodní ryby a steaky. „Vždy máme nízkou roštěnou v kvalitě USD Prime, steak na kosti Chianina pochází z Itálie, je to nejstarší hovězí masné plemeno a má výtečné maso s ideálním tukovým mramorováním. Tomahawk je nejlepší z polské voloviny. Vyzkoušel jsem všechny dostupné steaky z celé Evropy a z nich jsem sestavil naše steakové menu tak, aby host dostal vždy to nejlepší maso za rozumnou cenu,“ usmívá se Láďa Vaníček.
 
Výjimečnost restaurace Mlýnec tkví i v její variabilitě. Přijít můžete na rychlý byznys oběd a v pohodě stihnete dvou- či tříchodové menu, které se mění každý týden a představuje vždy zajímavou sezonní surovinu. V poledne i večer si samozřejmě můžete vybrat á la carte, které sofistikovaným způsobem kombinuje oblíbené světové stálice jako tatarák, foie gras či mušle sv. Jakuba s lokálními klenoty jako je candát, kachna, farmářské kuře, kozí a kravské sýry z farmy, sezonní zelenina a ovoce. Nemůžete-li se rozhodnout, výběr Nejoblíbenější z Mlýnce vám nabídne 4- nebo 5-chodové menu, kde samozřejmě nechybí tatarák a telecí filet mignon v trojobalu. O víkendu tu servírují brunch, ideální pro sdílení s přáteli či rodinou. Milovníci masa ocení speciální steakové menu s tataráky, vegetariáni naopak čistě rostlinné menu. Každý pokrm má své doporučené ideální víno po sklence, dáváte-li přednost láhvím, vinný lístek vás vezme do zajímavých rodinných vinařství i ikonických champagne domů.

Potvrzením výjimečné kvality restaurace Mlýnec jsou tři čepice Gault & Millau. Inspektoři tohoto francouzského gastronomického žebříčku oceňovali české restaurace letos poprvé a Mlýnec zařadili mezi 11 nejlepších tuzemských podniků. A to navzdory tomu, že tu denně obslouží přes 250 lidí a vydají přes 1000 jídel. V kvalitě fine diningu, s radostí a každý den. „Nejvíc pyšný jsem na tým, každý z nich dělá svou práci, jak nejlépe může a ve výsledku to oceňují hosté i odborníci,“ usmívá se šéfkuchař Láďa Vaníček.