Někdo ví už odmala zcela přesně, co bude v dospělosti dělat, jiný se dlouho hledá a zkouší různé směry. Další potkává osobnosti, které při pohledu zpět září na jeho cestě jako hvězdy. To je i případ Zdeňka Leza, sous chefa restaurace V Zátiší.

„Odmala jsem vařil a pekl s babičkou. Starala se o mě se sestrou, protože naše máma celou dobu pracovala, abychom vyšli,“ vzpomíná Zdeněk na dětství na vesnici. Dosyta si užíval hry s kamarády, lítání venku a babiččiny dobroty. V 15 letech se musel rozhodnout, kam půjde po základní škole a zvolil si cukrářské učiliště. „Nechtěl jsem se učit, měl jsem rád vůni těsta a bavilo mě s ním pracovat, říkal jsem si, že cukrařina bude snadná.“ Jeho učitel angličtiny ho však přesvědčil, aby si udělal maturitu. S čerstvým vysvědčením ale nezamířil do gastroprovozu, nýbrž do truhlárny. Ze mzdy však nezaplatil ani nájem. Když dostal nabídku z restaurace Il Patio ve Fashion Areně, neváhal ani vteřinu.

Ač se vyučil jako cukrář a od babičky uměl českou kuchyni, nastoupil do italské restaurace, kde záhy začal připravovat nadýchanou a křupavou pizzu. Ekonomická krize dopadla i na Zdeňka, který si rychle našel novou práci v pizzerii v Českém Brodě. „Bylo mi dvacet a najednou mi došlo, že jestli chci udělat nějakou kariéru, musím začít teď,“ vzpomíná Zdeněk na rok 2010. Sbalil se, odjel do Prahy a nastoupil do Pizza Nuova. V síti Ambiente nakonec strávil šest let a pod křídly šéfkuchaře Radka Pecka objevil kouzlo gastronomie.

U sporáku se tam seznámil i s Danielem Burešem, s kterým si tak sedli, že V Zátiší je už jejich společný čtvrtý podnik. „Dan odešel tři roky přede mnou a za tu dobu mi gastronomicky ohromně utekl. Uvědomil jsem si, že už potřebuju taky změnit lokál.“ Přihlásil se do Bellevue a ačkoliv se tehdejšímu šéfkuchaři Markovi Šádovi jeho styl vaření líbil, tři měsíce musel počkat. V Bellevue nakonec vařil rok, než se přesunulo do vedlejšího Pachtova paláce. Zavření restaurací během covidu zavedlo Zdeňka do Německa a první uvolnění zpátky do pizzerie. Měl rodinu a chtěl jí být poblíž.

Netrvalo ale dlouho a Daniel Bureš ho přetáhl do restaurace Pastař na smíchovské náplavce. Stále rozdílnější představy majitelů o směřování podniku ubíjelo kreativitu Dana a Zdeňka, až odešli. Daniel zamířil do V Zátiší, Zdeněk do Mlýnce.

Výjimkou je sport, zatímco Dan miluje box a auta, Zdeněk raději vnímá klid a ticho přírody při rybaření. Rád by překonal svůj rekord a chytil 20kg kapra. „Vždy, když mi v životě něco začalo jít a dosáhl jsem vrcholu, přestalo mě to bavit. Rybaření a vaření mě pořád drží, můžu se v obojím totiž stále posouvat,“ dodává Zdeněk, který miluje jídlo, experimentování, zkoušení nových kombinací a ochutnávání nových surovin. A to si pochvaluje právě na práci V Zátiší. Kdykoli může cokoliv navrhnout a pustit se do toho. „Byla by škoda to nezkusit,“ usmívá se.