V roce 2009 vypomáhal Štěpán Vajrauch jako student hotelové školy na velké galavečeři na Barrandově. „Byl jsem ze Zátiší úplně unešený. Připadalo mi to jako jedno velké WOW a věděl jsem, že to chci zažít znovu,“ vzpomíná. Po třech letech si splnil sen. Na první akci šel do legendární lokace v domě U Kamenného zvonu. „Jestli máš o práci v Zátiší zájem, měl bys začít posilovat,“ uslyšel Štěpán Vajrauch na konci směny. Po několika hodinách tahání stolů, vybavení a občerstvení po úzkém točitém schodišti ze sklepa do podkroví v nepohodlných společenských botách totiž sotva stál. „Byl jsem přesvědčený, že se sem už nikdy nevrátím,“ směje se Štěpán. Rychle ho to ale přešlo. „Pochopil jsem, že gastronomie není jen o krásně prostřených stolech a perfektně naservírovaném jídle. Je hlavně o lidech, fyzické i psychické odolnosti a ochotě zabrat, když je potřeba,“ usmívá se Štěpán.

Za čtrnáct let si v Zátiší vyzkoušel snad všechno. Začínal jako číšník na externím cateringu, pokračoval jako barman, hlavní číšník a event manažer. Řídil dodávku a zajišťoval logistiku během pandemie a dnes se jako Key Partner Manager stará o klienty a společně s nimi vymýšlí, jak bude jejich akce vypadat. „Všechny pozice měly jedno společné – skvělé chvíle se vždy střídaly s těmi těžkými. A člověk se musí umět kousnout, vidět světlo na konci tunelu, i když je ten tunel občas opravdu dlouhý,“ říká Štěpán.

V gastronomii se Štěpán pohybuje přes 15 let. Výrazné změny si však všímá až v posledních letech. „Netýká se jídla, to je v Zátiší pořád stejně skvělé. Ochutnáte a nechce se vám přestat. Hodně se ale změnili lidé a jejich přístup k práci. Náš byznys je závislý na studentech a brigádnících. Nové generace mají jiná očekávání v práci,“ popisuje Štěpán. V cateringu víc plánují, práci zjednodušují a zatraktivňují. Třeba už brigádníkům nedopřávají takové hororové zážitky, na které vzpomíná Štěpán, a těžké věci zpravidla nosí stěhováci. Mění se i očekávání klientů a podle toho i samotné akce. „Dřív stačilo udělat dobré jídlo. Dnes musí mít lidé důvod přijít. Potřebují zážitek, kvůli kterému jsou ochotní potkat se osobně.“ Právě proto mívají v Zátiší pravidelné inovační setkání, kde probírají nové inspirace a cesty, jak být pro klienty stále atraktivní. Nechtějí následovat trendy, ale tvořit je.

Jedinečné nápady však nestačí, nejdůležitější jsou lidé, kteří se podílejí na jejich realizaci. A také ti, kteří je umí ocenit. Štěpán má proto největší radost z okamžiků, kdy slyší pochvalu od klienta. „To se nikdy neoposlouchá. Víte, že všechna ta práce měla smysl,“ usmívá se. Ve své pozici musí umět lidem důvěřovat a zároveň je i kontrolovat. Chce, aby tým vždy dotáhl vše tak, jak slíbili. „Na naší práci je vidět, že nekecáme a že všechno pilujeme do detailu, aby hosté měli stejný pocit, jaký zažíváme při testování menu s klientem v malém kruhu před akcí,“ popisuje Štěpán.
 

Za roky v cateringu zažil Štěpán Vajrauch stovky akcí. Na jednu ale nikdy nezapomene. „Na afterparty po svatbě udělal ženich před nevěstou coming out. Ta to pochopitelně neunesla, fyzicky ho napadla a party skončila příjezdem policie,“ vzpomíná Štěpán. „Ironií bylo, že svatební veselí mělo trvat dva dny a celá hostina byla laděná do černé barvy. Druhý den se akce nezrušila – novomanželé sice nepřišli, ale část hostů ano. Atmosféra byla jak z temné komedie, nikdy před tím ani potom jsem zvláštnější/trapnější akci nezažil. Věřím, že hostům alespoň chutnalo...“

Se společností Zátiší má Štěpán spojený i nejlepší momenty svého života. Poznal tu svou partnerku, se kterou má dvě dcery. „O věčnou vzpomínku na Zátiší máme doma postaráno,“ směje se Štěpán.

A co by popřál Zátiší k 35. výročí? „Myslím, že se na nás v poslední době lepí trochu smůla, ale věřím, že se to brzy otočí. A že Zátiší bude ještě silnější značka, než je dnes. Takže přeju hlavně trpělivost, odvahu a taky trochu toho štěstí,“ uzavírá Štěpán.